BSZD021c Zdravotnická psychologie - cvičení

Lékařská fakulta
jaro 2027
Rozsah
0/3/0. 30. 2 kr. Ukončení: k.
Vyučováno kontaktně
Vyučující
Mgr. et Mgr. Zdeňka Barešová (cvičící)
MUDr. Kateřina Fialová, Ph.D. (cvičící)
PhDr. Pavel Humpolíček, Ph.D. (cvičící)
doc. PhDr. Martin Loučka, Ph.D. (cvičící)
Mgr. Tatiana Malatincová, Ph.D. (cvičící)
doc. PhDr. Alena Slezáčková, Ph.D. (cvičící)
Mgr. Bc. Kateřina Smolková (cvičící)
doc. PhDr. Miroslav Světlák, Ph.D. (cvičící)
MUDr. Rastislav Šumec, Ph.D. (cvičící)
Garance
doc. PhDr. Miroslav Světlák, Ph.D.
Ústav lékařské psychologie a etiky – Teoretická pracoviště – Lékařská fakulta
Kontaktní osoba: Blanka Suchá
Dodavatelské pracoviště: Ústav lékařské psychologie a etiky – Teoretická pracoviště – Lékařská fakulta
Předpoklady
BSVP011c Obecná a vývojová psychologie - cvičení
Cvičení probíhá pouze v českém jazyce.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
Anotace

Předmět navazuje na kurz obecné a vývojové psychologie a posouvá výuku od teoretického porozumění k přímé aplikaci psychologických principů v klinické praxi.


Zatímco předchozí výuka poskytovala základní rámec pro porozumění psychickému fungování člověka, tento předmět se zaměřuje na konkrétní situace, se kterými se zdravotní sestry setkávají v každodenní praxi, a na způsoby, jak v těchto situacích citlivě a profesionálně jednat.


Důraz je kladen na klinickou komunikaci jako základní nástroj práce zdravotníka. Studující se seznamují se strukturou klinického rozhovoru, principy práce s motivací pacienta a vedením komunikace v situacích, které vyžadují nejen odborné, ale i vztahové a psychologické porozumění.


Významná část předmětu je věnována práci s pacientem v silných emocích, která zahrnuje základy krizové intervence a první psychické pomoci. Studující se učí rozumět tomu, jak emoční zátěž ovlivňuje prožívání, rozhodování a spolupráci pacienta, a jak v těchto situacích komunikovat způsobem, který podporuje bezpečí, stabilizaci a důvěru.


Součástí výuky je také komunikace nepříznivých a závažných informací v kontextu kompetencí zdravotní sestry/všeobecného ošetřovatele, včetně porozumění reakcím pacienta a základních principů citlivého sdělení.


Předmět dále zahrnuje témata spojená s přípravou pacienta na zdravotnické výkony, rozhodováním o péči v závěru života a porozuměním psychologickým aspektům ztráty a umírání.


Pozornost je věnována také roli zdravotníka samotného, zejména v oblasti práce se stresem, prevence vyhoření a udržení profesní udržitelnosti.


Cílem předmětu je rozvíjet schopnost studujících uvažovat o klinických situacích v jejich psychologických souvislostech a jednat v nich s respektem, srozumitelností a odbornou jistotou.

Výstupy z učení

Studující vysvětlí základní principy klinické komunikace a objasní jejich význam pro porozumění pacientovi v kontextu zdravotní péče.


Studující aplikuje strukturu klinického rozhovoru a vhodně volí komunikační nástroje, například otevřené otázky, reflexe a sumarizaci, při práci s modelovou situací.


Studující rozpozná projevy psychické zátěže a silných emocí u pacienta a zvolí odpovídající komunikační postup podporující stabilizaci a pocit bezpečí.


Studující aplikuje základní principy krizové intervence a první psychické pomoci v modelových situacích zdravotnické praxe.


Studující vysvětlí principy motivačního rozhovoru a demonstruje jejich využití při podpoře adherence a změny zdravotního chování.


Studující navrhne a zdůvodní vhodný postup komunikace při sdělování nepříznivých informací v rámci kompetencí zdravotní sestry nebo všeobecného ošetřovatele.


Studující analyzuje psychologické aspekty vybraných klinických situací, například přípravy na zákrok, závěru života a ztráty, a formuluje odpovídající přístup zdravotníka.


Studující reflektuje vlastní reakce na zátěžové situace ve zdravotnictví a navrhne strategie podpory vlastní psychické odolnosti a profesní udržitelnosti.

Klíčová témata

Základy klinické komunikace, vedení klinického rozhovoru a porozumění pacientovi v kontextu jeho subjektivní zkušenosti.


Principy klinické fenomenologie a práce s perspektivou pacienta, včetně horizontalizace, závorkování a deskripce.


Komunikační nástroje v klinické praxi, včetně otevřených a uzavřených otázek, reflexe, sumarizace, struktury rozhovoru a Calgary–Cambridge modelu.


Principy nenásilné komunikace a jejich využití ve zdravotnictví.


Motivační rozhovor a podpora změny zdravotního chování a adherence k léčbě.


Komunikace s pacientem v silných emocích, například při úzkosti, strachu, vzteku, smutku, bezmoci nebo agresivitě.


Základy krizové intervence a první psychické pomoci ve zdravotnictví.


Práce s pacientem v akutní psychické zátěži a stabilizace situace.


Sdělování nepříznivých a závažných informací v rámci kompetencí zdravotní sestry nebo všeobecného ošetřovatele.


Psychologická příprava pacienta na vyšetření, zákrok a hospitalizaci.


Komunikace a rozhodování v závěru života, hodnotová anamnéza a spolurozhodování.


Psychologické aspekty umírání, smrti a ztráty a reakce pacienta a jeho blízkých.


Psychologické intervence využitelné zdravotníkem, včetně základní práce s úzkostí, pozorností, očekáváním a edukací.


Mindfulness a všímavá zdravotnická praxe, práce s pozorností a přítomností v klinické situaci.


Empatie, soucit a vztahová dimenze zdravotnické péče.


Stres ve zdravotnictví, syndrom vyhoření a psychická zátěž zdravotníků.


Sebepéče, podpora resilience a profesní udržitelnosti zdravotníků.

Studijní zdroje a literatura
    povinná literatura
  • Světlák, M., Slezáčková, A., Šumec, R., & kolektiv. (2026). Praktický průvodce lékařskou psychologií: Jak najít správná slova v klinické medicíně. Grada Publishing.
Přístupy, postupy a metody používané ve výuce

Výuka je realizována formou cvičení a je zaměřena na rozvoj prakticky využitelných dovedností v oblasti klinické komunikace a práce s pacientem v náročných situacích. Vychází z teoretického základu získaného v předchozím kurzu a směřuje k jeho přímé aplikaci v modelových klinických situacích.


Součástí výuky je krátký výklad klíčových principů, který je bezprostředně propojen s jejich praktickým využitím. Důraz je kladen na aktivní zapojení studujících prostřednictvím diskuse, práce s kazuistikami a společné interpretace situací z klinické praxe.


Významnou část výuky tvoří nácvik konkrétních komunikačních postupů formou modelových situací a hraní rolí (role play), ve kterých si studující zkoušejí různé přístupy k pacientovi v bezpečném výukovém prostředí. Tyto situace vycházejí z reálných klinických kontextů, jako je komunikace v silných emocích, podpora změny chování, krizová situace nebo sdělování závažných informací.


Nácvik je doprovázen průběžnou zpětnou vazbou ze strany vyučujícího i ostatních studujících. Součástí výuky je také skupinová reflexe a prvky supervize, které umožňují společně analyzovat jednotlivé přístupy, uvědomovat si jejich dopady a rozvíjet citlivost v komunikaci.


Výuka tak probíhá jako cyklus vysvětlení principu, jeho vyzkoušení v modelové situaci a následné reflexe. Tento postup podporuje rozvoj schopnosti přenášet získané poznatky do reálné klinické praxe.


Výuka je dále podporována interaktivní osnovou, která obsahuje povinnou i doporučenou literaturu. Studujícím jsou k jednotlivým tématům nabízeny jak vstupní texty k přípravě, tak integrační materiály pro následné prohloubení a propojení poznatků.

Způsob ověření výstupů z učení a požadavky na ukončení

Podmínkou pro absolvování předmětu je 100% účast na cvičeních, která tvoří základní prostor pro rozvoj praktických dovedností a nelze je nahradit.


Předmět je ukončen kolokviem formou skupinového rozhovoru. Každý studující si připraví jedno z probíraných témat, které stručně a srozumitelně představí ostatním ve formě jasně strukturovaného shrnutí. Cílem je prokázat porozumění podstatě tématu, jeho významu v klinické praxi a schopnost aplikace na konkrétní situace.


Součástí prezentace je také krátká reflexe, ve které studující ukáže, jak může dané téma využít ve své budoucí profesní roli a jak souvisí s jeho vlastním profesním a osobnostním rozvojem.


Na prezentaci navazuje dotazování vyučujícího a skupinová diskuse, ve které studující dále prokazují schopnost analyzovat situace, uvažovat v souvislostech a reagovat na různé perspektivy.


Hodnocena je zejména schopnost:

  • srozumitelně vysvětlit podstatu tématu
  • aplikovat principy na konkrétní klinické situace
  • zapojit se do odborné diskuse a reflektovat vlastní i cizí přístupy
Náhradní absolvování

Tento vyučovací předmět nelze absolvovat v náhradní podobě.


Výuka je založena na průběžném propojení teoretického výkladu a jeho společného rozpracování v rámci cvičení, která tvoří integrální součást výuky. Porozumění probíraným tématům vzniká postupně v rámci výukových bloků prostřednictvím diskuse, práce s modelovými situacemi a sdílené interpretace.


Vzhledem k tomuto charakteru výuky není možné jednotlivé části nahradit samostudiem ani jednorázovým doplněním. Významná část učení probíhá přímo v interakci během výuky a nelze ji plnohodnotně reprodukovat jinou formou.


V odůvodněných případech je možné individuálně konzultovat situaci s vyučujícím, nicméně náhradní forma absolvování předmětu jako celku není možná.



 

Odkaz a informace vyučujících
https://is.muni.cz/predmet/med/BAPS011c?lang=cs&obdobi=6903
Studijní opora
https://is.muni.cz/auth/el/med/jaro2027/BSZD021c/index.qwarp?mode=edit. Studijní opora předmětu je realizována formou interaktivní osnovy v informačním systému. Interaktivní osnova slouží jako průvodce studiem a obsahuje strukturované tematické celky odpovídající jednotlivým cvičením a dílčím přednáškám v jejich rámci. Ke každému tématu jsou přiřazeny klíčové koncepty, studijní materiály a doporučené zdroje. Každý tematický celek je dále opatřen vlastní osnovou, která vymezuje obsah dané výuky, její návaznost na předchozí přednášky a cvičení a zároveň ukazuje, jak dané téma připravuje studující na další části předmětu. Studující tak získávají přehled o logice a kontinuitě výuky napříč celým kurzem. Součástí každého tematického celku jsou jak vstupní texty určené k přípravě před výukou, tak integrační a rozšiřující materiály, které podporují prohloubení a propojení získaných poznatků po absolvování přednášky. Studijní opora tak umožňuje postupný přechod od základního porozumění k hlubší integraci učiva. Interaktivní osnova zároveň obsahuje přehled klíčových znalostí a dovedností pro jednotlivá témata ve formě přehledného checklistu, který umožňuje studujícím průběžně sledovat vlastní pokrok a reflektovat, do jaké míry si osvojili očekávané výstupy z učení. Opora dále podporuje aktivní práci studujících s obsahem prostřednictvím otázek a úkolů zaměřených na porozumění, aplikaci a interpretaci probíraných konceptů.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2022, jaro 2023, jaro 2024, jaro 2025, jaro 2026.