Základní výzkumná otázka: Jak sociální pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí pracují s nastavováním osobních hranic vůči klientům? Za žádoucí považuji, aby sociální pracovníci v praxi obstojně pracovali s nastavováním hranic vůči klientům. Aby zvládali práci s hranicemi a minimalizovali tak rizika, která mohou špatnou prací s hranicemi vznikat. Ve vztahu mezi klientem a pracovníkem, hranice slouží k ohraničení kompetencí, kdy z počátku mohou účastníci rozumět nastaveným hranicím odlišně a mohou mít odlišná očekávání. (Kopřiva, 2013) Dle Cloud, Townsend (1998) mají být profesní hranice ve vztahu mezi pracovníkem a klientem zjevné a jasně sdělené. Pokud dochází k situacím, kdy pracovník nedává hranice jasně najevo a má obavy ze vztahu s klientem, dochází pak k neefektivnímu pomáhajícímu systému. Jako důsledky narušeních hranic můžeme uvést narušenou důvěru mezi klientem a pracovníkem, porušení mlčenlivosti pracovníkem, navázání příliš důvěrného vztahu s klientem, syndrom vyhoření či syndrom pomáhajícího. Syndrom vyhoření, je způsoben dlouhodobou zátěží. Jedná se o stav psychického vyčerpání, který je doprovázen pocity zmaru, strachem, obavami a zlostí. Dochází k poklesu sebevědomí pracovníka a k poklesu pracovní výkonnosti. (Matoušek, 2013). Mezi další důsledky nedodržování hranic řadíme syndrom pomáhajícího, jedná se o syndrom, který se projevuje různými příznaky v chování a prožívání pracovníka a ovlivňuje pracovní výkon. Sociální pracovník je nespokojený, ale spolehlivý, nevrlý, ale obětavý, nesoucitný vůči sobě samému, ale soucitný vůči okolním. Pracovník vnáší své pracovní záležitosti do soukromého života a nedostatečně vnímá své osobní problémy a potlačuje své pocity a potřeby. (Géringová, 2011) V rámci diplomové práce si pokládáme otázku, zdali se sociální pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí cítí jisti v nastavování hranic vůči klientům. Zdali nad prací s hranicemi, ve vztahu vůči klientům, přemýšlí. Uvažujeme také nad otázkou, zdali mají sociální pracovníci OSPOD zkušenosti z praxe, kdy došlo k obtížím ve vztahu mezi pracovníkem a klientem, v důsledku nevhodně nastavených hranic u nich samotných či jejich kolegů. Z praxe na oddělení sociálně právní ochrany dětí se však domníváme, že pracovníci často zastávají přístup ke klientům dle svých osobních subjektivních preferencí. Nastavení hranic vychází jednak z kultury dané organizace, ale také z citového rozpoložení pracovníka, sympatiemi mezi pracovníkem a klientem, míry profesionality pracovníka a zkušenostech pracovníka. (Úlehla, 2005) V rámci diplomové práce je nutné zjistit jakým způsobem sociální pracovníci OSPOD s nastavováním hranic pracují a jak se v jejich ukotvování cítí. Zdali znají jaké mohou nastat rizika v důsledku nevhodně nastavených hranic. Odpověď na základní výzkumnou otázku uvede, jakým způsobem sociální pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí pracují s nastavováním hranic vůči klientům, jak se v ukotvování hranic cítí, zdali si uvědomují možná rizika a zdali cítí potřebu vzdělávání v této oblasti. Pomůže sociálním pracovníkům odpovědět, zdali jsou v nastavování hranic schopni pevných a jasných mantinelů a přispívají k zdárné pomoci klientům.