Cílem práce je vymezit vztah mezi zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a to na půdorysu povolování výjimek z ochrany ohrožených druhů živočichů, kteří zároveň představují zvěř ve smyslu zákona o myslivosti. V úvodu práce autor vymezí relevantní prameny právní úpravy na české i unijní úrovni a následně identifikuje a popíše konkrétní cíle, kterých má být touto právní úpravou dosaženo. Mělo by být zřejmé, jakým způsobem se střetává výkon práva myslivosti s ochranou ohrožených druhů, za jakým účelem mohou být výjimky udělovány, případně též v jakém rozsahu a ke kterým druhům k jejich udělování dochází. K tomuto účelu může autor využít příklady z praxe nebo vlastní případovou studii. V závěru práce by měl autor identifikovat problémy uplatňování stávající úpravy a v návaznosti na to navrhnout změny de lege ferenda. Po formální stránce bude práce zpracována v souladu s citačními směrnicemi Právnické fakulty.