1. Úvod Cílem práce bude zhodnotit možnosti určení rozhodného práva v mezinárodní obchodní arbitráži s přihlédnutím k možnostem a vhodnosti aplikace nestátních právních prostředků. Práce bude ověřovat hypotézu, že nikoli lex mercatoria jako systém norem nestátní povahy, ale jednotlivé nestátní právní prostředky jsou tím regulátorem, který je schopen kvalitně regulovat vztahy mezinárodních obchodníků. Současně bude ověřována i ona teze, že v dosahu českého práva není prakticky rozdílu v aplikaci norem mezinárodního práva soukromého před soudy a rozhodčími soudy. 2. Rozhodné právo v řízení před mezinárodními rozhodci (potřeba široké autonomie vůle – individuální, institucializovaná transnacionalita - ve smyslu nepodléhání národnímu právnímu řádu) a) Rozhodčí řízení (popis aplikace státního práva a nestátního práva v rovině procesní i hmotné, respektive nejvýznamnější rozdíl mezi řízením soudním a rozhodčím /volba hmotného práva a procesních pravidel dle přístupů teritoriálního a smluvního/) b) Možnosti rozhodování – podle státního práva – dle práva rozhodného pro spor, podle zásady spravedlnosti, amiable compositeur, tronc comun, kontrakty „bez práva“ c) Rozhodné právo vycházející z MPS a. Právo rozhodné (stručná definice, možnosti úpravy: metoda přímá, kolizní, prostředky mezinárodní obchodní praxe) b. Právo rozhodné pro fázi nalézací, pro meritum sporu, pro fázi výkonu rozhodčího nálezu c. Prostředky mezinárodní obchodní praxe a meze jejich volby i aplikace před rozhodci (lex mercatoria, zásady apod.) – dělení: – aplikace s využitím MPS, použití kolizního pravidla tzn. volba všeobecného lex mercatoria nebo volba např. konkrétního zdroje (INCOTERMS) – aplikace bez využití kolizní normy vycházející z MPS, respektive přímá aplikace lex mercatoria, pojetí bez spojení s více právními řády, přičemž nemůže docházet k jejich kolizi zdroje lex mercatoria: i. Mezinárodní obchodní zvyklosti: 1. formulované: INCOTERMS, Restatement Second of Conflict of Laws, 2. neformulované: např.: čl. 9 Vídeňské úmluvy – praxe, kterou si strany zavedly. ii. Obecně uznávané právní zásady (demonstrativní výčet) iii. Pravidla vytvořená mezinárodními významnými organizacemi (UPICC, PECL) iv. Standardizované, respektive institucializované produkty smluvní svobody (formuláře, guides, UCP, american foreign trade definotions, doložkové právo /clause law/ atd.) 3. Rozhodné právo v mezinárodním řízení z pohledu českého práva Z pohledu ČR práva je MPS považováno za součást vnitrostátního práva, umožňuje aplikovat jiné právo než lex fori – lokalizace (možností volby či aplikací kolizních norem) „bezprávního“ stavu vznikajícího mezinárodnost, důsledkem je tolik žádoucí vysoký stupeň předvídatelnosti stran. a) volba práva a. procesní , hmotné b. teritoriální – smluvní přístup i. teritoriální – volba sudiště a lex arbitri ii. smluvní přístup: 1. jeden právní řád 2. depecage 3. paradox contract sans loi : negativní určení práva, amiable composition, self-contained (self-regulatory) contract b) kolizní určení práva rozhodného ve smyslu § 37 ZRŘ 5. Závěr - „living law“ v mezinárodním obchodě a law in books - Aplikace lex mercatoria – volby práva, vycházející z kolizních norem - Lex mercatoria a veřejný pořádek, meze – viz. např.: důvodová zpráva k nařízení Řím I. bod 13 v kontextu bodu 15, respektive čl. 3 odst. 3 (Řím I. nebo Římská úmluva o právu rozhodném) - Zhodnocení volby nestátních prostředků a volby konkrétního právního řádu, výhody – nevýhody + možnosti kombinace (např.: právo státu + INCOTERMS apod.)