Vláda jako vrcholný orgán výkonné moci má na starosti formulaci a výkon všech politik, včetně politiky zahraniční. Přesto však ústava žádné specifické ustanovení pro působení vlády v zahraniční politice neobsahuje, koordinací exekutivní složky zahraniční politiky se zabývají až příslušné části tzv. kompetenčního zákona a samozřejmě další příslušné prameny jako např. jednací řád vlády, koncepce zahraniční politiky nebo zprávy o činnosti. Tato bakalářská práce si klade za úkol zaměřit se PRIMÁRNĚ na tyto legislativní dokumenty a to v časovém rozmezí od roku 1990, kdy se samostatná česká zahraniční politika začala formovat až do současnosti. CÍLEM pak bude nastínit vývoj jednotlivých pravomocí mezi vládou a dalšími složkami podílejícími se na zahraniční politice. A také ukázat, jaký vliv toto vymezení mělo či má reálné fungování vlády. Cílem bude rovněž odpovědět na VÝZKUMNÉ OTÁZKY: 1. Jak se vyvíjely formální kompetence vlád v oblasti zahraniční politice? 2. Jaký vliv měly legislativní změny na reálné fungování vlády v zahraniční politice? 3. Jaké byly, popř. mohly být, důvody oněch změn? V první části bude provedena analýza primárních dokumentů a popsány změny, které byly provedeny v pravomocích jednotlivých vlád. Důraz bude kladen na rozdíly ve vztazích k jiným aktérům zahraniční politiky a tím dané rozložení kompetencí. Ve druhé fázi se práce s pomocí sekundární literatury zaměří na praktické fungování, na důvody uskutečněných změn a zejména důsledky, které přinesly.