„Aby si dítě mohlo udržet svůj vrozený smysl pro úžas, potřebuje k tomu společnost alespoň jednoho dospělého člověka, který ho s ním bude sdílet a bude znovu objevovat radost a nadšení z tajuplného světa, ve kterém žijeme“ (Carson, 2017, zadní strana obálky, vlastní překlad ). Slova slavné bioložky a spisovatelky Rachel Carson, jejíž kniha Tiché jaro odstartovala environmentální hnutí, a stala se tak jednou z nejvlivnějších knih 20. století, v dnešní době rezonují snad ještě silněji než kdy dříve. Změna klimatu, která je minimálně zčásti zapříčiněna lidmi, neúprosně postupuje kupředu a její negativní dopady jsou čím dál zřetelnější. Současně jsou to však lidé, kteří mohou tento stav alespoň do určité míry zlepšit. Pro to však muší zastávat určité postoje, a hlavně, vracejíc se k prvním řádkům – nesmí se vytratit jejich láska ke světu, který nás obklopuje. Vliv na jejich formování a zanikání má více faktorů, a jedním z nich je právě vzdělávání a výchova. Environmentální výchova tak nabývá na čím dál větším významu a může hrát jednu ze zásadních rolí, která rozhodne o osudu lidstva. Hlavním cílem této práce je zjistit, jaké postoje zastávají učitelé 1. stupně ZŠ na školách bez environmentální profilace k environmentální výchově na 1. stupni ZŠ. V rámci tohoto cíle je dále zkoumán vliv proenvironmentálních postojů učitelů 1. stupně ZŠ, vliv jejich pocitu kompetence sám/sama environmentální výchovu na 1. stupni ZŠ realizovat a vliv jejich věku na zastávané postoje k environmentální výchově na 1. stupni ZŠ.