Ruská anexe Krymu a následná válka na Ukrajině přinesla potřebu, aby Evropská unie vůči problematické situaci zaujala společné stanovisko. Roli leadera ve vyjednávání mezi Ruskem, Ukrajinou a Evropskou unií převzalo Německo. Cílem je zjistit, zda Německo opravdu naplňovalo roli leadera, proč se této role ujalo a zda a nakolik při řešení krize uspělo. Dalším cílem je zjistit, zda a jak se změnil postoj Německa vůči Rusku po anexi Krymu a jak ukrajinská krize ovlivnila jejich vzájemné vztahy. Posledním cílem je zjistit, na co Německo jako zástupce EU kladlo důraz při vyjednávání s Ruskem a Ukrajinou. V první, teoretické části, bude vymezen koncept leadershipu a teoretické vlastnosti, jimiž by měl leader disponovat. Bude zjištěno, zda Německo charakteristiky leadera v obecné rovině naplňuje. Ve druhé části se práce bude věnovat Německu v roli leadera EU při řešení ukrajinské krize, dojde k aplikaci teoreticky vymezených vlastností leadera na reálnou roli Německa v řešení tohoto konfliktu. Za pomoci analýzy literatury a oficiálních stanovisek bude zjišťováno, proč se Německo role leadera zhostilo, jakými prostředky se o pokoušelo o řešení krize a jaké mělo jeho snažení výsledky.