Autor se zpočátku velmi stručně vyjádří ke smyslu a účelu nutné obrany i k otázce, zda je a mělo by být přípustné užívat v nutné obraně střelné zbraně. V této souvislosti se vyjádří i k pojmu zbraně a střelné zbraně, jak jsou uvedeny v TrZ a příslušných zákonech. Jednotlivé podmínky nutné obrany podle § 29 TrZ uvede jen v souvislostech s užíváním střelné zbraně. Zaujme stanovisko k možnostem užívání střelné zbraně příslušníky bezpečnostních agentur, což je otázka aktuální, a posléze přejde k těžišti práce – k podrobnému rozboru užití střelné zbraně v nutné obraně příslušníky jednotlivých organizovaných sborů, na prvním místě Policie ČR, což bude reflektovat jednak v hodnocení současné právní úpravy, jednak v případných návrzích de lege ferenda. Vhodným zdrojem pro porovnání a vyslovení závěrů mu budou kapitoly ohledně historického vývoje právní úpravy u nás a komparační krátká studie ohledně úprav v jiných státech. Literatura: Základní učebnice, komentáře, monografie, časopisecké články, jednotlivé části sborníků týkajících se dané problematiky, a to podle možností i zahraniční provenience. Autor využije i relevantní judikatury k tématu, a to jak obecných soudů, tak soudu Ústavního. Vhodné bude i využití případných internetových pramenů a podkladů, které budou citovány v souladu s platnou normou. Podle možností by také mohl konzultovat s odborníky z praxe.