Defekty tvorby protilátek představují nejčastější primární imunodeficity s různou klinickou manifestací, přičemž z hlediska prevalence 1:20 000 - 40 000 a závažnosti klinických komplikací je nejdůležitější tzv. běžný variabilní imunodeficit (CVID). Etiopatogeneze CVID je neznámá, u pacientů lze nalézt nízké hladiny imunoglobulinů (Ig) IgG, IgA (často i IgM) a řadu abnormalit v relativních i absolutních počtech B-lymfocytů, T-lymfocytů. Není však jasné, do jaké míry se tyto změny podílí na poruše tvorby protilátek. Méně je známo o funkci dalších buněk zapojených do imunitní odpovědi, zejména granulocytů a monocytů. Naše předchozí studie u pacientů s CVID ukázaly vzestup sérových koncentrací cytokinů a chemokinů poukazujících na aktivaci buněk monocyto-makrofágové řady. Jedná se o vzestup sérové hladiny sCD14, stejně jako sCD25, vyjadřujícího především možnou aktivaci monocytů a T-lymfocytů. To vše nás vede k otázce o stupni aktivace granulocytů a monocytů u nemocných s CVID. Granulocyty by se svými působky mohly podílet jak na vzniku autoimunitních a zánětlivých chorob těchto nemocných. Kromě aktivace granulocytů lze u pacientů s CVID vystopovat možné známky supresorové aktivity granulocytů a monocytů. U pacientů s CVID byly popsány téměř všechny fenomény asociované s MDSC (myeloid-derived suppressor cells): snížená odpovídavost T lymfocytů po stimulaci přes TCR receptor, snížení exprese CD62L, zvýšená exprese CD57 a CD95, avšak nikdy nebyly zjištěny příčiny těchto nálezů. V naší doposud nepublikované studii jsme nalezli zvýšené hladiny PD-1 na T-lymfocytech nemocných s CVID. Dále jsme pozorovali změny ve výsledcích funkčních testů, například po stimulaci CD3 a CD28 u některých pacientů s CVID jsme nalezli snížení exprese CD40L, pokud jsme ke stimulaci použili izolované mononukleární buňky. V této buněčné suspenzi bývají často přítomny právě MDSC. Avšak po opakování stimulace u stejných pacientů na izolovaných CD4+ T lymfocytech, byla exprese CD40L na CD4+ T lymfocytech srovnatelná s výsledky kontrolní skupiny. Proto plánujeme u pacientů s CVID stanovení přítomnosti myeloidních supresorových buněk a jejich vlivu na aktivaci, proliferaci T-lymfocytů a také na produkci cytokinů- T-kymfocyty. Důležitým bodem by bylo vyšetření exprese antigenu PD-L1 na granulocytech a PD-1 na T-lymfocytech. Hlavním cílem diplomové práce je využít detailního studia fenotypu a aktivace granulocytů a monocytů u pacientů s CVID k objasnění podílu těchto buněk na vzniku a rozvoji imunodeficitu, stejně jako dalších imunopatologických dějů. Vyšetření fenotypového zastoupení subpopulací granulocytů a monocytů povede ke zjištění přítomnosti aktivace granulocytární a monocytární subpopulace. S využitím získaných znalostí by mohlo vést k odhalení cesty vedoucí k poruše funkcí u všech sledovaných populací.