Tato bakalářská práce zkoumá roli nehratelných postav neboli NPC, ve videohrách, konkrétně v kontextu The Last of Us Part II. První část poskytuje technický přehled strojového učení, posilovacího učení a single a multiagent systémů, stejně jako stručnou typologii a definici NPC. Druhá část představuje případovou studii The Last of Us Part II, v níž analyzuje, jak NPC ovlivňují hratelnost, a diskutuje jejich emocionální uvěřitelnost. Celkově tato práce přispívá k pochopení toho, jak lze NPC efektivně používat ve videohrách, a poskytuje pohled na výzvy a příležitosti při navrhování emocionálně uvěřitelných NPC.