Anotace
Anotace
Cíl práce - vytýčení problému, který je v práci řešen:
Disertační práce se zabývá řešením problému „Postavení a
činnosti finančního arbitra – ombudsmana po integraci dozorů
nad finančním trhem“. Vyřešení problému by mělo vytýčit, jakým
směrem by se měly ubírat legislativní úpravy dalších činností
tohoto smírčího orgánu. Přednost tohoto alternativního,
mimosoudního řešení sporů spočívá především v jeho rychlosti,
levnosti, šetří práci soudům, nemá konfrontační charakter a
pomáhá kultivovat podnikatelské prostředí na finančním trhu.
Finanční arbitr byl zřízen dnem 1.1. 2003 zákonem č. 229/2002
Sb., o finančním arbitrovi, za účelem ochrany spotřebitele.
Daná problematika je předmětem řešení práce z toho důvodu, že
současná úprava postavení, pravomocí a činnosti finančního
arbitra již nepostačuje požadavkům, které vyplývají z činností
subjektů, působících na finančním trhu v České republice a v
Evropské unii v oblasti ochrany spotřebitele, kterou je ČR
zavázaná klientům finančních institucí poskytnout. Jak uvádí
Žák ), je ochrana spotřebitele pevnou součástí hospodářské
politiky států s rozvinutou tržní ekonomikou. Myšlenka ochrany
spotřebitele byla poprvé deklarována prezidentem J. F. Kennedym
v r. 1962. V r. 1985 přijala OSN rezoluci, která obsahuje
základní doporučení vládám, zaměřená na ochranu spotřebitele. V
Evropské unii byla přijata základní doporučení na ochranu
spotřebitele v letech 1998 a 2001.
Za účelem snazšího pochopení problematiky vydefinuji nejprve
základní pojmy zadání práce:
Arbitrážní řízení znamená v bankovnictví likvidování vzniklých
sporů mezi smluvními stranami ). Black ) definuje arbitráž
jako proces rozhodování sporu, v němž neutrální třetí strana,
arbitr, vystupuje jako rozhodčí orgán. Od tohoto vymezení
arbitráže, kterým se tato práce výlučně zabývá, je nutno
odlišovat arbitráž jako obchodní transakci. Rosenberg ) uvádí
obchodní arbitráž jako současný nákup cenných papírů nebo
stejné komodity na jednom trhu a jejich prodej na druhém trhu
za účelem zisku v důsledku cenových rozdílů.
Ombudsman, jak uvádí Hendrych, má jako instituce původ v ústavě
Švédska, kde byl poprvé jmenován již v r. 1766 ). Madar )
oproti tomu uvádí, že ombudsman ve Švédsku vznikl v r. 1809.
Rozdíl v dataci ale není podstatný. Hendrych ) definuje
ombudsmana jako orgán - většinou jedinou osobu, který je
nezávislý, zejména na orgánech moci výkonné a odpovídá za svou
činnost výlučně jen zákonodárnému sboru, ani tomu však není
podřízen. V jiné publikaci ) Hendrych definuje ombudsmana –
veřejného ochránce práv jako orgán, který působí k ochraně osob
před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání
v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického
právního státu a dobré správy, jakož i před nečinností těchto
úřadů a institucí. Současné pojmenování obdobného institutu v
České republice pro finanční oblast jako finanční arbitr bylo
přijato v průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně
Parlamentu ČR. Zákonodárci, včetně zástupců České národní
banky, se shodli na tom, že toto označení vystihuje lépe
podstatu rozhodování finančního arbitra, kterému byly zákonem o
finančním arbitrovi svěřeny omezené pravomoci k řešení
některých sporů ve finanční oblasti.
Dozor ve finanční oblasti je definován jako vládní dozor ) nad
finančními institucemi, jehož cílem je podpora existujících
předpisů pro finanční sektor a udržování stability finančního
trhu. Hendrych ) definuje správní dozor jako správní činnost,
při které vykonavatel veřejné správy pozoruje chování
nepodřízených subjektů a porovnává je s chováním stanoveným
závazně právním předpisem či jiným pravidlem jako chováním
žádoucím. V českém správním právu je dozor koncipován jako
věcně specializovaný, zaměřený na určitou oblast ochrany
veřejných zájmů.
Pokud se týče finančního trhu, definuje ho Bakeš ) jako systém
vztahů, nástrojů, subjektů a institucí, umožňujících
shromažďování, soustřeďování, rozdělování a rozmísťování
dočasně volných peněžních prostředků na základě nabídky a
poptávky. Finanční trh umožňuje redistribuci dostupných
peněžních zdrojů na dobrovolném, smluvním principu.
Finanční trh je regulován finančním právem. Finanční právo
definují Mrkývka, Pařízková, Radvan, jako soubor právních norem
upravujících společenské vztahy, které vznikají, mění se a
zanikají v procesu tvorby a užití veřejných peněžních fondů a
které vznikají, mění se a zanikají při dohledu a dozoru veřejné
moci nad finančními činnostmi ). Činnost finančního arbitra je
upravena normami finančního práva.
Dané téma jsem si zvolil nejenom proto, že mi je velice blízké,
neboť sám v útvaru finančního arbitra pracuji a na vytvoření
jeho současných pracovních postupů jsem se aktivně podílel, ale
i z toho důvodu, že vyrovnávání sporů mezi finančními
institucemi a spotřebiteli - jejich klienty mimosoudní cestou
je poměrně novým způsobem jak ve státech s vyspělým bankovním
průmyslem, tak zejména v České republice, kde tento způsob
funguje teprve od 1. ledna 2003, a dané téma otevírá poměrně
široké možnosti pro rozvíjení dalších alternativ činností v
této oblasti. Za relativně krátkou dobu účinnosti zákona č.
229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, došlo k jeho několika
novelizacím a o další novele se v zainteresovaných kruzích již
opět hovoří.
Proč práce řeší vytyčený problém:
Řešení problému, jakou cestou se bude dále ubírat a jaké
činnosti bude vykonávat finanční arbitr je zásadní otázkou pro
vyšší formy ochrany spotřebitelů - klientů institucí,
vyvíjejících činnosti na finančním trhu. V současné době se
začíná vymezovat okruh institucí, které budou spolupracovat při
pracích na novele, která by měla dále rozšířit kompetence )
finančního arbitra k řešení sporů na další oblasti. V úvodních
kapitolách práce uvádím podrobně okolnosti vzniku zákona o
finančním arbitrovi. Následuje část, ve které se zaměřím a
okomentuji, na základě dosavadních zkušeností, jednotlivá
ustanovení zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve
znění pozdějších předpisů; je to vlastně komentář k zákonu o
finančním arbitrovi, včetně uvedení příkladu rozhodnutí ve
věci. Závěrečná část je věnována důvodům pro novelizaci zákona
o finančním arbitrovi včetně návrhů znění novelizace a
možnostmi, kterými by se mohla novela zabývat.
V jakém kontextu je problém řešen:
Zadaný problém je nezbytné řešit nejenom vzhledem k
právnímu prostředí České republiky, ale, vzhledem k členství ČR
v Evropské unii, i v kontextu unijního práva. Vzhledem k tomu a
k vytýčenému cíli práce je nezbytné analyzovat činnost orgánu
pro mimosoudní řešení sporů mezi spotřebiteli (klienty) a
institucemi, poskytujících specifické právní služby v České
republice - finančního arbitra, podat ucelený přehled o
přípravách, zvažovaných variantách, vzniku, postavení, úloze a
jeho současné i budoucí činnosti. Protože úprava řešení těchto
sporů byla do českého právního řádu zavedena v rámci
harmonizace českého právního řádu s právem Evropské unie, je
součástí práce informace o sekundárních pramenech práva EU,
které se danou problematikou zabývají.
Z důvodu možnosti komparace situace v mimosoudním vyrovnávání
sporů v ČR a v zahraničí se práce zabývá rozborem způsobu
řešení ochrany spotřebitele ve vybraných státech s vyspělým
bankovním průmyslem nejenom v členských zemích Evropské unie –
členů FIN-NET a ve státech, tvořících Evropský hospodářský
prostor, ale i v některých dalších zemích. Zjištěné poznatky a
porovnání různých metod řešení mimosoudního vypořádání sporů
jsou rovněž součástí práce. Při komparaci jsem se v práci
zaměřil zejména na ty státy, které buďto jsou svým vývojem a
situací v bankovním průmyslu srovnatelné s Českou republikou,
nebo ty státy, jejichž bankovní systém by ve vybraných
oblastech mohl posloužit pro ČR jako vzorový model.
Zvláštní pozornost je věnována jazykovým možnostem komunikace
spotřebitelů, majících stížnost proti instituci, s orgánem pro
mimosoudní vypořádání sporů. Za tímto účelem je v práci
podrobně uvedena úprava v některých státech Evropské unie a
jsou komparovány nejenom možnosti jejich jazykové komunikace se
spotřebiteli, ale i některá další procesní a věcná pravidla.
Při komparacích jsem vycházel z informací získaných od
zahraničních partnerů, jejich výročních zpráv, informací, které
uveřejňují na internetu a z osobně zjištěných skutečností.
Po zahájení činnosti finančního arbitra bylo při řešení sporů
ověřeno, že tuzemské banky, vlastněné velkými zahraničními
bankami, uplatňují vůči tuzemským spotřebitelům v řadě služeb
jiná, tvrdší, přísnější kriteria, než ke klientům v zemi
působení „mateřské“ banky. A to nejenom z důvodu mnohdy
oprávněného přísnějšího kriteria na bonitu a platební morálku
tuzemských klientů, ale i v jiných oblastech, např. v
poplatkové politice, při řešení reklamací apod. V preventivní
oblasti sehrál orgán pro mimosoudní vyrovnávání sporů v České
republice pozitivní roli, neboť je nepochybné, že tuzemské
banky, které v průběhu posledního roku učinily v této oblasti
vůči svým klientům řadu vstřícných kroků, např. omezení
odpovědnosti při ztrátě a následném zneužití platební karty,
snížení poplatků, vstřícnější přístupy při řešení reklamací
atd., tak začaly činit nejenom na základě kritiky sdělovacích
prostředků a tlaku Ministerstva financí, ale i na základě
„odsuzujících“ nálezů finančního arbitra. Pro možnost lepšího
posouzení naplňování poslání institutu finančního arbitra práce
obsahuje i rozhodnutí o udělení pokuty instituci, které
obsahuje i odůvodnění nálezu; oba příklady jsou vzaty s
konkrétního případu, který zpracoval autor práce.
Komu je řešení problému určeno:
Řešení problému by mělo pomoci všem zainteresovaným institucím,
např.: finančnímu arbitrovi, Poslanecké sněmovně Parlamentu
České republiky, Ministerstvu financí, České národní bance,
České bankovní asociaci (dále též "Bankovní asociace"),
sdružením založeným za účelem ochrany spotřebitelů apod.,
vygenerovat optimální řešení pro novelu zákona č. 229/2002 Sb.,
o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, tak, aby
jeho činnost do budoucna plně odpovídala novým trendům v
obchodních aktivitách institucí vyvíjejících činnost na
finančním trhu v ČR a EU. Z tohoto důvodu se závěr práce zabývá
analýzou možností dalšího rozšíření pravomocí finančního
arbitra; základy pro rozšíření jeho kompetencí byly položeny
integrací dozorů nad finančním trhem a současné omezené
pravomoci již nevyhovují, nepostačují požadavkům, které klade
na ochranu spotřebitele Evropská komise.
V souvislosti s možností rozšíření činností finančního
arbitra je v odborných kruzích diskutována i možnost změny
názvu tohoto orgánu pro mimosoudní vyrovnávání sporů z
finančního arbitra na finančního nebo bankovního ombudsmana.
Finanční, popřípadě bankovní ombudsman, tak, jak je znám tento
institut v zemích s vyspělým bankovním průmyslem, nebo jak si
jej zřizují jednotlivé banky, má pravomoci k řešení všech sporů
v dané oblasti – viz. např. Financial Ombudsman ve Spojeném
království ). Původní návrh zákona, předložený do vlády Českou
národní bankou, nesl označení "Zákon o finanční arbitráži".
Pokud, v návaznosti na vývoj v Evropské unii v oblasti řešení
sporů mimosoudní cestou a v návaznosti na sjednocení dozorů nad
finančním trhem do České národní banky dnem 1.4. 2006, dojde k
rozšíření kompetencí finančního arbitra, mohou vyvstat i úvahy
o změněně jeho názvu z finančního arbitra na bankovního
ombudsmana (pokud by jeho kompetence byly rozšířeny pouze do
bankovní oblasti), nebo finančního ombudsmana (pokud by jeho
kompetence byly rozšířeny na další oblasti finančního trhu,
např. na kapitálový trh, pojišťovnictví atd.). Se změnou názvu
počítá i usnesení vlády, které bylo přijato za účelem zlepšení
podmínek v bankovním sektoru ). Z tohoto důvodu zní název
práce "Postavení a činnosti finančního arbitra – ombudsmana
po integraci dozorů nad finančním trhem". To je také důvod,
proč je označení orgánu pro mimosoudní vypořádání sporů jako
finanční (bankovní) ombudsman v práci používáno s tím vědomím,
že změna názvu je diskutabilní a vzhledem k již zaběhnuté a
osvědčené praxi změna názvu finančního arbitra, i v případě
rozšíření jeho činnosti, není zřejmě vhodná.
Práce je rozdělena do III. částí a 16 kapitol. Kapitoly v každé
části spolu věcně souvisí. Z hlediska metodického je práce
vnitřně konsistentní, jednotlivé kapitoly a pasáže na sebe
navazují a jsou vzájemně provázané. Kapitola 14. obsahuje
celkem 13 námětů na úpravu zákona o FA včetně 3 možností
financování jeho činnosti. Je analyzována varianta vytvoření
nového orgánu pro mimosoudní řešení sporů pro celý finanční
trh, varianta rozšíření stávajících pravomocí finančního
arbitra v rámci stávajícího zákona o FA novelou užšího rozsahu,
rozšíření pravomocí FA na řešení sporů z oblasti finančního
trhu rozsáhlou novelou zákona o FA, případně vytvoření nové
hmotněprávní normy pro jeho právní postavení při zachování
stávajícího stavu procesního řízení, rozšíření pravomocí FA na
řešení sporů z oblasti finančního trhu a vytvoření nové normy
obsahující jak pravidla hmotněprávní, tak pravidla
procesněprávní. Dalších 9 námětů na novelu zákona o finančním
arbitrovi je obsaženo v bodech A., B., C., D., E., F., G., H,
CH. Práce obsahuje i analýzu tří základních možností
financování činností finančního arbitra.
Důležité dokumenty mající vztah k řešené problematice jsou
uvedeny v příloze a jsou označeny příslušnými odvolávkami v
textu práce.
Výsledek práce:
Na základě provedených analýz vyúsťuje práce v závěr,
že ochrana spotřebitele na finančním trhu České republiky je,
ve srovnání s ochranou spotřebitele v zemích s vyspělým tržním
hospodářstvím, na nízké úrovni. V práci uvedené možné rozšíření
pravomocí finančního arbitra řešit mimosoudní cestou spory i z
jiných oblastí, než jak mu umožňuje stávající znění zákona č.
229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších
předpisů, by ochraně spotřebitele v ČR mohlo pomoci. …víceméně
Abstract
The Position and Activities of Financial Arbiter - Ombudsman
After Integration of Supervision over Financial Market
Part of the thesis has already been published in specialized
literature in recent years; for example in a professional
journal for trade and financial law " Právo a podnikání"; in a
professional journal for tax law in practice "Daně a finance";
in a monthly supplement of Hospodářské noviny "Bankovnictví"
and so on. In these periodicals paragraphs were published that
are included in chapter 1, pg. 21 - pg. 56.
Other paragraphs that are included can be found in chapters
number 3, 4, and 8, pg. 60 - pg. 137 and pg. 166-196, was
published in professional journals for tax law in practice
"Daně a finance" number 3/2007, 4/2007 and 5/2007. Chapter 10
has been published in this professional journal number 6/2007.
The aim of the thesis is to give a complete survey of the
preparations, concerning the varieties, establishment, position
and roles of current and future activities of a special body
for alternative dispute resolution between consumers (clients)
and institutions offering special financial services in the
Czech Republic - the Financial Arbiter. As the legal framework
for solving these disputes was implemented into the Czech legal
system as part of the harmonization of the Czech legal system
with the legal system of the European Union, the thesis gives
information about secondary sources of European law dealing
with this topic. This area is regulated by the Directive on
cross border transfers and the Recommendations with principles
regarding the body, dealing with alternative dispute
resolution. To obtain a wider overview of the situation in
alternative dispute resolution abroad, the thesis presents a
brief survey of the way of solving these problems in the
countries with developed banking industry not only in EU member
countries, but also in several other countries.
As an example the thesis shows the decision of penalty which
includes justification of award which has been worked out by
the author.
The conclusion of the thesis deals with the possibilities of
further expansion of competence of the financial arbiter. The
basis for expansion of his competences was given by integration
of supervising the financial market. Current limited powers do
not suit the requirements demanded by the European Union.
The thesis is introduced by the aim and is divided into 16
chapters which are divided into subchapters and paragraphs and
it ends with a conclusion. It is followed by summary, the list
of the author´s articles published, bibliography, sources and
enclosures used.
Chapter 1 deals with intentions of the government of the Czech
Republic, Ministry of Finance, Securities Commission, Office
for supervisory on saving cooperatives and the board of the
Czech National Bank, regarding steps made in integration of
supervisory over the financial market. It informs about the
regulatory and supervisory bodies over the financial market in
the Czech Republic before its integration and intended
variations of the reform of the supervision into one body.
Included is a report about changes in the system of regulation
of Czech national bank after integration of supervisory bodies
over the financial market.
Chapter 2 gives an outline of possible further developments of
supervising the financial market in the European Union. The
Council of Ministers considers creating a future unified
supervision. For this reason the Council of Ministers has made
and approved "The Report on supervisory convergence", which
focuses on the integration of practice of particular
supervisory bodies, i.e. supervisory convergence, so that
companies in one country could do business in other countries
of the EU and expect the same approach for each EU member
country.
Chapter 3 informs about the creation of an institute for
alternative dispute resolution arising with transfer of
financial assets in the Czech Republic and about the legal
framework for Alternative Dispute Resolution in the European
Union (hereinafter "ADR"):
* Article 10 Directive of the European Parliament and of the
Council of 27 January 1997 on cross-border credit transfers
97/5/EC
* Commission Recommendation of 30 March 1998 on the principles
applicable to the bodies responsible for out-of-court
settlement of consumer disputes, 98/257/EC
* Commission Recommendation of 4 April 2001 on the principles
for out-of-court bodies involved in the consensual resolution
of consumer disputes 2001/310/EC.
It gives an overview of different opinions of the Minister of
Finance and the governor of the Czech National Bank on by of
ADR and accepting the Act on Financial Arbiter (hereinafter
"Act"). It analyses particular amendments of the Act and
stresses the one, which has been made by law, which at the same
time integrated 4 supervisory bodies for the financial market
done by the Ministry of Finance, the Czech National Bank,
Securities Commission and Office for supervisory on saving
cooperatives into one body, to the Czech National Bank.
Chapter 4 analyses Act step by step in particular paragraphs
including their explanation and introducing paragraphs of other
acts, which the Financial Arbiter uses for his decisions.
Chapter 5 contains the personal and administrative support for
the Arbiter´s activities by the Czech National Bank. It gives
an overwiew of activities of each member of the staff and
informs about the budget of the office.
Chapter 6 contains the decision of penalty which includes
justification of award.
Chapter 7 includes about foreighn cooperation of the Financial
Arbiter inside of the European Union and his participation in
commitee of European Commission – FIN-NET ).
Chapter 8 gives a brief outline of ensuring ADR between clients
and banks in particular countries with a developed banking
industry, Australia, Belgium, Danmark, Finland, Germany,
Greece, Slovakia, United States and United Kingdom of Great
Britain and Nothern Ireland.
Chapter 9 compares some selected activities of bodies for ADR
in member states of European Economic Area, members of FIN-NET
and compares the use of foreign languages in selected countries
of EEA. The comparison is executed by a table method where
there are 18 countries listed in a table comparing specific
procedures ADR from these individual EEU countries and
possibilities of the consumer of the contact in other then
native language. The next part compares method of
communication between ADR institution with consumers in the
Czech Republic and the United Kingdom.
Chapter 10 deals with the position and various future
activities of the Arbiter including reasons for expansion of
his responsibilities. Because the Arbiter settles disputes
according to parts 2 and 3 Law No. 124/2002 Col., about payment
system, chaper 8 includes the SEPA ) project. The comparation
of competition for alternative dispute resolution of
institutions which are established in selected countries of
European Economic Area – members of FIN-NET for consumers
protection is elaborated as well.
Chapter 11 describes Alternative Disputes Resolution by
mediation. Mediation is a modern method (but with a long
tradition) for solving disputes by the third party.
Chapter 12 contains an overview about the proposal of the
Direction of European Commission about mediation and about Code
of conducts for mediators. In the following part is a
comparison between mediation in France - member of the EU and
the USA.
Chapter 13 contains viewpoints of institutions interested - the
Czech National Bank, the Ministry of Finance, the Financial
Arbiter and Banking Association for expanding the Arbiter's
responsibilities after integration of supervisory bodies for
the financial market.
Chapter 14 contains 13 subjects for modifying the Act on the
financial arbiter inclusive of 3 posibilities for financing the
activity. Analyzes the position and the Arbiter's future
activities. In the first part variant setting up a of new
institution - financial ombudsman for the whole financial
market, in second part var. expanding the Arbiter's current
powers. In next part var. expanding the Arbiter's current
powers in the framework of the current Act by a narrow
amendment of the Act. The other part analyse the expansion of
the Arbiter's powers to settle disputes from the financial
market by a broader amendment the of Act. Next part contain in
paragraphs A., B., C., D., E., F., G., H. and CH further 9
subjects for amendment of Act on financial arbitr.
There is also the possibility to create new legal standards
for his legal position. The proceedings shall remain the same.
In other part considers expansion of the Arbiter's powers for
settling disputes from the financial market and creating both
the new legal standard for his decisions, and the legal
standards for the proceedings before him. In next part is put
forward the widening of competence of the Financial Arbiter,
prepared by the Association of Financial Brokers and Financial
Advisors. The last part includes a plan of the Ministry of
Industry and Trade for estabishing the ADR system in the field
of its responsibility.
Chapter 15 deals with the proposal for next steps in the future
and the proposal of further steps to expand the Arbiter's
powers.
Chapter 16 – in the Conclusion the author summarizes the aim
and the content of the thesis and expresses his ideas about the
possible future development of the position and activities of
the body for ADR in the Czech Republic.
Annexes have been made from the resolutions of the Czech
Government, Recommendations of the Commission of the European
Communities, Act on the Financial Arbiter, and its amendments. …víceméně
čeština
Soubor nebo složku lze nahrát pomocí tlačítka Přidat.
Podrobnosti lze zjistit označením příslušného řádku.
Pro častou práci je možné zvolit režim Více možností.
Vyhledávaný výraz můžete zadat přímo do adresního řádku.
Pomocí funkce Nedávné je možné se rychle vrátit k právě prohlíženým souborům. Oblíbené soubory je také možné označit Hvězdičkou.