Parazitičtí červi – helminti, jsou skupinou nepříbuzných bilaterálně souměrných protostomních živočichů, kteří v určité fázi ontogenetického vývoje parazitují v těle obratlovce. Mezi helminty jsou řazeni zejména zástupci neodermátnich platyhelmintů kmenů Nematoda – hlístice, Acanthocephala - vrtejši a tříd Trematoda - motolice, Cestoda - tasemnice, Monogenea – jednorodí. Mnozí z helmintů jsou původci závažných parazitárních onemocnění zvířat i člověka (např. schistosomóza a filarióza - monitorovány WHO). S postupným rozvojem moderních biologických vědních disciplín jako jsou molekulární biologie a bioinformatika dochází rychlému generování obrovských datových souborů shrnujících informace o množství molekul produkovaných různými organismy, včetně helmintů např. genom (celková genetická informace konkrétního organismu uložená v podobě DNA), proteom (soubor proteinů exprimovaných dle genetické informace jedné buňky, populace buněk, tkáně nebo celého organismu), transkriptom (soubor všech produkovaných molekul RNA). Tato data lze s využitím výkonných softwarových nástrojů in silico dále třídit dle funkcí jednotlivých molekul do zvolených podcelků jako např. metabolom (soubor meziproduktů a koncových produktů genové exprese a enzymové aktivity) či interaktom (soubor molekul zapojených do vzájemné interakce parazit-hostitel) apod. Informací z jednotlivých analýz lze využít k vytipování molekul, jejichž následná experimentální charakterizace by mohla vést k pochopení některých zásadních biologických dějů a nebo by mohla být využita v diagnostice či v boji s parazity – vakcíny, terapeutika. Hlavní cíl: V navržené práci by měly být utříděny dosavadní poznatky vyplývající z analýz „omů“ významných zástupců jednotlivých skupin helmintů. Dílčí cíle této práce jsou: 1. Zpracovat dostupnou literaturu týkající se informací z analýz „omů“ helmintů (genom, proteom, transkriptom, metabolom, interaktom, lipidom apod.) a pokusit se definovat jejich možné využití např. v diagnostice parazitárních onemocnění či v terapii. 2. Teoreticky a částečně prakticky zvládnout metodiku de novo sekvence ESTs (Expressed Sequence Tags) a navazující analýzy transkriptomu vybraného zástupce hematofágních monogeneí např. Diplozoon paradoxum, Eudiplozoon nipponicum či Paradiplozoon homoion.